Napadlo vás někdy, jak moc se některá vyjádření v různých jazycích mohou podobat nebo lišit? Zatímco v japonštině se stejně jako v češtině na hory šplhá (山に登る) a fotoaparátem se snímek zachycuje (写真を撮る), tak v některých případech může doslovný překlad znít západnímu uchu dost podivně.
Například teď v období chřipek, je ze všech stran slyšet, že někdo v okolí „chytil rýmu“. V japonském pojetí je tento zdravotní stav chápán poněkud jinak. V japonštině chytíte tak akorát kaze, což si většina těch, co s japonštinou už koketují, přeloží jako „vítr“.
I toto je ale krásný příklad japonské homonymie. Jedna výslovnost pro slovo může skrývat více významů, pravý význam pomohou rozklíčovat až znaky a není kaze (風, vítr) jako kaze (風邪, rýma). Navíc rýma se tak docela nechytá, ale přitahuje. Takže s ucpaným nosem můžete omluvně pronést: Kaze o hikimašita. (風邪をひきました).
A i když se vám podaří vyslovit hlásku „m“ zřetelně, ne jako když u nás chytíte „rýbu“, tak by vám stejně nemělo být pořádně rozumět, protože přes obličej budete mít zdravotnickou masku (マスク). To je totiž v Japonsku slušnost, když jste nemocní, protože přenést na někoho nákazu vážně není projev zdvořilosti.
A nemusíte chytat vítr, že byste vypadali zvláštně, však masku můžete nosit i preventivně jako ochranu před všudypřítomným kaze. A přinejhorším je to záchrana před jiným japonským zvykem, která zamává vaší představou o dobrém vychování. V Japonsku a před Japonci se totiž zásadně nesmí smrkat. Na veřejnosti je, obzvlášť hlasité sloní troubení, velké tabu. V případě největší nouze můžete nosík něžně setřít kapesníkem, ale jen ve vší tichosti a počestnosti.
Ale po chvíli si člověk zvykne a není potřeba z toho dělat velkou věc. Jen, když někomu přejte rychlé uzdravení, protože to mu musíte popřát Odaidžini (お大事に), neboli aby na sebe dával velký pozor, a ve znacích je to doslova „velká věc“.