Hiragana a Katakana

Vznik

Japonština má dvě slabičné abecedy - jsou to hiragana (ひらがな) a katakana (カタカナ), jejichž počátky se datují zpět do 8. a 9. století našeho letopočtu. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však zápisem a způsobem užití. Odlišný je i původ a doba vzniku obou abeced – hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto znaky katakany vycházejí z části složitějšího znaku kandži.

Základní funkcí abeced je přizpůsobit zápis čínskými znaky gramatice a slovosledu japonštiny. Samotné znaky kandži se ukázaly pro přirozený zápis japonštiny nedostatečnými, vznik slabičných abeced je tedy výsledkem dlouhého historického vývoje, na jehož konci stojí jedinečný grafický systém, oficiálně však kodifikovaný až roku 1946.

Použití

První z abeced hiragana slouží především k zápisu gramatických koncovek a partikulí. Zjednodušeně řečeno, hiraganou se zapisuje vše, co nelze zapsat znaky. Touto abecedou však lze zapsat i čtení jakéhokoli znaku kandži, a to v případě, že se jedná o složitý či nepříliš často používaný znak (pak se toto čtení zapíše malými hiraganovými znaky zpravidla nad daný znak v případě horizontálního textu či napravo u vertikálně zapsáného textu, přičemž tento způsob zápisu čtení se nazývá furigana). Případně pokud si pisatel psaní znaku kandži nemůže vybavit či ho ještě nezná. Například knihy pro malé děti jsou z tak psány mnohem větším podílem hiragany na úkor kandži.

Oproti tomu katakana slouží primárně k zápisu slov přejatých z cizích jazyků (které nelze zapsat znaky kandži) či k fonetickému přepisu cizojazyčných místních názvů či osobních jmen. Katakanou se také zapisují některá onomatopoeia (citoslovce). Mimo to má katakana v některých případech funkci podobnou kurzívě, tedy zvýraznění v textu.

TIP:

Doporučujeme k lepšímu pochopení pracovat s přehledy obou abeced, které najdete v sekci KE STAŽENÍ.

Základní slabiky

Základních znaků je u obou abeced 46. Slabiky jsou vždy kombinácí souhlásky a samohlásky. Devět souhlásek K, S, T, N, H, M, J, R, W se kombinuje s pěti samohláskami A, I, U, E, O. V základní sadě slabik dnes nenajdeme slabiky JI, JE, WI, WU a WE. Jediná souhláska v japonštině může stát samostatně a má vlastní znak a to hláska N.

Tento systém je v zásadě bez větších nepravidelností, jedinými výjimkami jsou oproti očekávaným kombinacím slabiky ŠI (spojení S a I), ČI (spojení T a I), "CU" (spojení T a U) a FU (spojení H a U). Pro úplnost uveďme též slabiku WO, která sice je spojením W a O, ale čte se jako [o].

Uvádíme pouze příklady v hiraganě, slabiky v tabulkách se ale uplatňují stejným způsobem jak v hiraganě, tak v katakaně.

samohlásky あ (A) い (I) う (U) え (E) お (O)
kombinace samohlásek s K か (KA) き (KI) く (KU) け (KE) こ (KO)
kombinace samohlásek s S さ (SA) し (ŠI) す (SU) せ (SE) そ (SO)
kombinace samohlásek s T た (TA) ち (ČI) つ (CU) て (TE) と (TO)
kombinace samohlásek s N な (NA) に (NI) ぬ (NU) ね (NE) の (NO)
kombinace samohlásek s H は (HA) ひ (HI) ふ (FU) へ (HE) ほ (HO)
kombinace samohlásek s M ま (MA) み (MI) む (MU) め (ME) も (MO)
kombinace samohlásek s J や (JA) ゆ (JU) よ (JO)
kombinace samohlásek s R ら (RA) り (RI) る (RU) れ (RE) ろ (RO)
kombinace samohlásek s W わ (WA) を (WO)
samostatná hláska ん (N)

Znělé slabiky

Počet 46 slabik je dost málo pro pestrý a plnohodnotný jazyk. Základní slabiky se mohou modifikovat, čímž vznikají další slabičné řady. Prvním způsobem modifikace je připsání značky zvané dakuten či nigori do pravého horního rohu pomyslného grafického pole znaku. Jsou to v podstatě dva krátké rovnoběžné tahy / ̏ /. Připsáním nigori k jednotlivým znakům lze modifikovat řady začínající na K, S, T a H, čímž vznikají řady znělé, tedy začínající na G, Z, D respektive B.

U řady začínající na H existuje ještě jeden způsob modifikace za pomoci znaku zvaného handakuten, popřípadě marunigori. Jedná se o malý kroužek v pravém horním rohu / ̊ / a touto modifikací vzniká řada začínající souhláskou P.
znělá varianta řady s K か ̏ (GA) き ̏ (GI) く ̏ (GU) け ̏ (GE) こ ̏ (GO)
znělá varianta řady se S さ ̏ (ZA) し ̏ (DŽI) す ̏ (ZU) せ ̏ (ZE) そ ̏ (ZO)
znělá varianta řady s T た ̏ (DA) ち ̏ (DŽI) * つ ̏ (ZU) * て ̏ (DE) と ̏ (DO)
znělá varianta řady s H は ̏ (BA) ひ ̏ (BI) ふ ̏ (BU) へ ̏ (BE) ほ ̏ (BO)
poloznělá varianta řady s H は ̊ (PA) ひ ̊ (PI) ふ ̊ (PU) へ ̊ (PE) ほ ̊ (PO)
* tyto slabiky se běžně nepoužívají

Spřežky

Spřežky také do jisté míry mění výslovnost jednotlivých slabik. Spřežka vzniká zapsáním zmenšeného znaku JA, JU či JO za některou slabiku končící na samohlásku I. Výsledkem je, že I odpadá z výslovnosti a spřežka se vysloví jako jediná slabika. Například slabika KI + malé JA = KJA.

Výjimkami z tohoto pravidla jsou spřežky vytvořené ze slabik ŠI, ČI a DŽI. Spojením do spřežky v těchto případech vypadne i výslovnost hlásky J, vzniknou tak spřežky ŠA – ŠU – ŠO, ČA – ČU – ČO a DŽA – DŽU – DŽO. Zároveň spřežky mohou vzniknout i ze znělých slabik končících na I.
kombinace řady K | G s J きゃ (KJA) | き ̏ ゃ (GJA) きゅ (KJU) | き ̏ ゅ (GJU) きょ (KJO) | き ̏ょ (GJO)
kombinace řady S | Z s J しゃ (ŠA) | し ̏ ゃ (DŽA) しゅ (ŠU) | し ̏ ゅ (DŽU) しゅ (ŠO) | し ̏ょ (DŽO)
kombinace řady N s J にゃ (NJA) にゅ (NJU) にょ (NJO)
kombinace řady T s J ちゃ (ČA) ちゅ (ČU) ちょ (ČO)
kombinace řady H | B s J ひゃ (HJA) | ひ ̏ ゃ (BJA) ひゅ(HJU) | ひ ̏ ゅ (BJU) ひょ (HJO) | ひ ̏ょ (BJO)
kombinace řady P s J ひ ̊ゃ (PJA) ひ ̊ゅ (PJU) ひ ̊ょ (PJO)

Speciální slabiky

Tabulky představují standardní sadu japonských slabik. Nicméně v katakaně, která slouží i pro přepis cizojazyčných názvů, existují i spřežky speciální, které v hiraganě nenajdeme. Ve většině případů se druhým komponentem spřežky stává některá ze samohlásek, která se opět napíše ve zmenšené variantě za znak první. Například výslovnost slabiky ČE tak lze v katakaně zachytit spřežkou tvořenou slabikou ČI a zmenšenou slabikou E. Vznikne tak spřežka チェ, se kterou se setkáme třeba v přepisu názvu České republiky do japonštiny, tedy ve slově ČEKO.

eshop s materiály k hiraganě a katakaně