První krůčky písma do Japonska
Mluvená japonština zřejmě existovala již v nejstarších dobách japonské kultury. Japonci si předávali staré legendy a mýty. Dlouho ale nebyla u Japonců potřeba příběhy zapisovat a písemným zápisem nedisponovala. Na svou písemnou podobu si tedy musela japonština počkat. Čínské znaky začaly do Japonska přicházet až na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu, nejdříve přes Koreu a pak i přímo z Číny.
O pár století později se ke znakům postupně přidaly slabičné abecedy, které vznikly zjednodušením čínských znaků. Jejich použití zezačátku bylo dost specifické a postupem času se proměňovalo. Jasné vymezení toho, jak se každý z těchto typů písma používá, přišlo až po 2. světové válce s reformou jazyka.
Typy písma
Psaná japonština v současnosti využívá tří základních typů písma. Jsou to jednak čínské znaky nazývané kandži a jednak dvě slabičné abecedy, hiragana a katakana. V psaném projevu se uplatňuje kombinace všech tří typů. Výjimečně se v japonském textu objevuje i latinka neboli rómadži, například u mezinárodně známých slov, zkratek či třeba názvů výrobků.
| Typ japonského písma | Zápis daným písmem | Čtení znaků a slabik |
|---|---|---|
| Kandži | 寿司 | suši |
| Hiragana | すし | suši |
| Katakana | スシ | suši |
| Rómadži | SUSHI | suši |
Použití jednotlivých typů písma
Symboly hiragany ani katakany nenesou význam, pouze výslovnost. Hiragana i katakana disponuje stejnou sadou slabik, které se liší jen vizuální podobou. Každá ze dvou abeced má však jiné použití. Hiraganu využijete tam, kde nepoužijete čínský znak. Tedy v zápisu gramatických koncovek a částic. Katakana se obvykle používá k přepisu cizích slov nebo jako ekvivalent zvýraznění pomocí kurzívy či tučného písma. Katakana vám jako cizinci bude sloužit i při zápisu vlastního jména.
Znaky oproti tomu zastupují konkrétní významy. Ty se dají dále kombinovat a tvoří se tak další slovní zásoba. Pro přečtení japonských novin je nutná znalost přibližně 2000 znaků, takzvaných džójó kandži neboli běžné užívaných znaků, které se musí naučit každý Japonec během základní školní docházky.
Když je víc možností...
Jak je vidno z tabulky výše, hiragana také může zastupovat znak, pokud pisatel znak nechce použít, protože je příliš složitý nebo ne příliš rozšířený, anebo ho (zatím) nezná. Zápis slova, které disponuje znakovou podobou pomocí katakany či rómadži, má za účel především zdůraznění (například na nápisech a podobně).
U některých slov v japonštině však dodnes není zápis ustálený a je možné se bežně setkat se zápisem slova jak znaky, tak slabičnými abecedami, tedy všemi sadami písma, které japonština poskytuje. Jako například zmíněné "sushi".
Vzhled písma
Co se týče grafické stránky, současná podoba znaků vychází z původního zápisu štětcem. Číňané i Japonci dříve psali tuší do sloupců, vždy shora dolů. Sloupce se pak řadily zprava doleva. Z tohoto úzu do velké míry vychází pořadí jednotlivých tahů ve znaku, které je dané. V čínských znacích tak téměř nenajdeme výrazně zaoblené či klikaté tahy, a to zkrátka proto, že by se kvůli chování štětce takové tahy špatně psaly.
Toto platí o standardní, v dnešní době i digitalizované, oficiální podobě znaků. Znaky se také dají při ručním zápisu různým způsobem zkracovat a zjednodušovat, přičemž může dojít k vypadnutí či splynutí některých tahů. Tato praxe se uplatňuje v různých kaligrafických stylech.
